STUDENOVODNÍ AKVARISTIKA

lines2.gif(2 kb)


V dnešní moderní době jsou většinou všichni akvaristé zaměřeni na ryby tropické, a přitom i v naší domovině žijí zajímavé a pozoruhodné ryby, které si určitě také zaslouží naši pozornost. Zamyslete se teď chvilku: měli jste už v nádrži někdy třeba jen kapříka, ouklej nebo jen obyčejného karase či hrouzka? Viděli jste někdy lovit 15 cm bolena malé rybičky ocasem, nebo úhoře vyčkávajícího třeba i několik dní zahrabaného v bahně a čekajícího, až kolem něj proplave hrouzek či malý karas? Chov některých tuzemských ryb je mnohdy mnohem poučnější a zajímavější, než-li chov ryb tropických. Např. pohled na hejno malých okounků nahánějících malé rybky je opravdu úchvatný! Proto bych vás rád trochu seznámil se základními požadavky pro chov studenovodních ryb.



Nádrž a její vybavení :

Nádrž by měla být samozřejmě co největší, ale záleží hlavně na tom, jaké ryby bychom chtěli chovat. Pro hejno asi 15 hrouzků (Gobio gobio) postačí akvárium o objemu asi 80 l, ale pro chov sumce velkého (Silurus glanis) je zapotřebí nádrž alespoň 500 l a přičemž po čase stejně budete nuceni sumce pustit do volné přírody či alespoň do zahradního rybníčku – to stejné platí i pro štiku (Esox lucius) a jiné velké a dravé ryby. Vytápění nádrže při pokojových teplotách není nutné. Větší teplo mají rády ryby dovezené z dálného východu a Severní Ameriky – tj. amur bílý (Ctenopharyngodon idella), tolstolobik bílý (Hypophthalmichthys molitrix), tolstolobec pestrý (Hypophtalmichthys nobilis), střevlička východní (parazbora pravá - Pseudorasbora parva), kapravec čínský (Myxocyprinus asiatica sienensis), slunečnice pestrá (Lepomis gibbosus), kaprovec černý a maloústý (Ictiobus bubalus), k nám se začínají posledních dvacet let dovážet ze Severní Ameriky a často se jim zde říká Buffalo (small-mouthed buffalo) – hřbetní ploutev nápadně připomíná hřbet bizonů, okounek pstruhový (Micropterus salmoides) aj. Naopak na přehřátí nádrže v letních měsících jsou velmi citlivé především ryby ze studených horských potoků a řek – lososovité ryby, střevle potoční (Phoxinus phoxinus), vranka obecná (Cottus gobio) atd. Filtrace vody je velmi důležitá při chovu větších robustních ryb, jako je kapr (Cyprinus carpio), lín (Tinca tinca) nebo sumec (Silurus glanis). Zbytky potravy a výkaly velmi nepříznivě ovlivňují chemismus vody a proto je nutné zajistit velmi silnou filtraci! U akvária 500 l s 10 ks 25 cm kaprů je třeba přefiltrovat minimálně 1000 l za hodinu. U ryb, jako jsou hrouzci, postačí filtrace slabá a mnohdy (při výměně části vody minimálně 2krát do měsíce) není ani potřeba. Já si do každého studenovodního akvária dávám hejno hrouzků, kteří se velmi dobře starají o čistotu dna. Malé hrouzky ale nelze umístit do akvária se štikami, candáty (Stizostedion lucioperca), boleny nebo sumci, protože by je dravci zanedlouho pozřeli.





hrouzek obecný (Gobio gobio)


Ve studenovodní akvaristice je vzduchování takřka nezbytné. Je především důležité pro ryby z proudných vod, jako jsou pstruzi (Salmo), střevle potoční a jiné ryby z horských potoků, které vyžadují silné proudění vody a vysoký obsah kyslíku. Obecně platí to, že ryby z rybníků a mírně tekoucích řek nepotřebují tolik kyslíku jako ryby z chladných, silně proudících řek. Záleží na tom, jaké ryby chceme v nádrži chovat. Pokud budeme mít v 200 l akváriu pouze několik karasů obecných (Carassius carassius), tak by bylo vzduchování asi zbytečné - tato odolná ryba vydrží i několik hodin na suchu a velmi dlouhou dobu dokáže přečkat zahrabána v bahně a v literatuře se mnohdy dočtete i to, že tyto ryby vydrží i krátkodobé zamrznutí v ledu.

Kamarád rybář jednou dostal od kolegy několik malých karásků, že s nimi vyrazí na štiky – měl je v igelitovém pytlíku bez vody a na noc je měl v lednici, když ráno vyrazil, vytáhl si jednoho karáska a chytal. Najednou se splávek začal pohupovat, proto nástrahu vytáhl a ono ejhle karásek se měl čile k světu. Když vhodil dalšího do vody, ten si v klidu odplaval. Karas proto bývá právem považován za nejodolnější rybu našich vod. V poslední době ho však ubývá a je vytlačován karasem stříbřitým (Carassius auratus gibelio).

Na dno nádrží dávám vždy raději hrubozrnný písek, který beru zásadně z řeky. Pokud necháte holé dno je snadnější vyčištění nádrže – stačí jednou za dva dny odsát detrit a nemusíte ani nijak zvlášť filtrovat. Ale pro ryby (myslím tím hlavně ryby kaprovité jako např. kapr nebo lín) je přirozené hledat potravu v písku či pod kameny, tj. nasát část štěrku a opět ho vyplivovat a nebo přerývat nádrž při hledaní larev hmyzu či jiných vodních živočichů. Proto bychom měli alespoň do nádrže pro kapry nebo líny štěrk použít. Do akvária by měly přijít i nějaké kameny. Pro většinu ryb skýtají úkryty. I když např. kaprovité ryby žádné úkryty nepotřebují, na rozdíl třeba od sumce velkého, úhoře říčního (Aguilla anguilla) či mníka jednovousého (Lota lota), je rozhodně estetičtější, když jsou kameny použity alespoň jako dekorační prvek.



 

na dně by neměl chybět štěrk nebo hrubý písek a kameny




Vodní rostliny:

Vodní rostliny ve studenovodní akvaristice mají širokosáhlý význam – okysličují vodu a zlepšují její kvalitu, skýtají úkryt mnoha druhům vodních živočichů a zkrášlují také nádrž, což je hlavně v chovu v obytných místnostech pro akvárium důležitá vlastnost.

Akvaristé chovající studenovodní býložravé ryby se často do nádrže bojí dát jakékoliv rostliny ze strachu, že by jim je ryby sežraly. To ale platí pro jemnolisté rostliny, které např. v nádrži s amury, tolstolobiky nebo kapry okamžitě zmizí. Pokud však do akvária zasadíme tuholisté rostliny jako jsou třeba lekníny, rákosy, nebo orobince a budeme dostatečně krmit ryby rostlinou potravou např. spařeným salátem či špenátem, můžete mít rostlinami zarostlé akvárium i s amury nebo tolstolobiky. Po zasazení jednoho většího exempláře leknínu bílého (Nymphaea alba) do nádrže o objemu 200 l, velmi rychle listy při dostatečném světle a úživnosti vody pokryjí celou hladinu akvária a je poté nutno rostlinu jednou za čas řádně prostříhat.


 

leknín bílý (Nymphaea alba) a lakušník vodní (Batrachium aquatile)


Pokud chcete pěstovat orobince (lidově palachy) nebo rákos v akváriu je nezbytné, aby byl nad nádrží vytvořen prostor alespoň 1,5 m. Pokud máte akvárium na denní světle je vše bez problému, v jiném případě můžou nastat problémy hlavně se světlem. Pak doporučuji nainstalovat několik zářivek umístěných asi 0,5 m nad akváriem a zavěšených na stropě s možností posouvání. Další vhodné druhy rostlin jsou např.: stulík žlutý (Nuphar luteum), který je ve studenovodních akváriích jednou z nejběžnějších rostlin vůbec, velmi pěkná kvetoucí rostlina je i lakušník vodní (Batrachium aquatile - lidově žabník, žabí oko), orobinec širokolistý (Typha latifolia) i úzkolistý (Typha angustifolia) je vhodný pro velká paludária s dostatečným prostorem nad nádrží nebo pro zahradní jezírka. Rdest hřebenitý (Patamogeton pectinatus) slouží rybám hlavně jako úkryt a je vhodný pro chov štik a jiných dravých ryb lovících tzv. ze zálohy. Velmi hojný je také třeba ďáblík bahenní (Calla palustris) nebo šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia) a šmel okoličnatý (Butomus umbellatus). Dále je to žabník jitrocelovitý (Alisma plantago – aquatica), který se v přírodě nachází v submerzní i emerzní formě. Ten je pro akvárium, rybníček nebo paludárium vhodný hlavně z estetického hlediska.





Voda:

Parametry vody ve studenovodní akvaristice nemají až takový význam, jako při chovu tropických ryb, ale pokud budete chtít chovat náročnější ryby, jako jsou například pstruzi, parmy (Barbus barbus), jeseteři (Acipenser) nebo úhoři je kvalita vody jedním z rozhodujících faktorů.

Při chovu většiny kaprovitých ryb jako jsou např. kapr, lín nebo plotice (Rutilus rutilus) není kvalita vody příliš rozhodující: celková tvrdost vody by měla být měkká až středně tvrdá (ve tvrdší vodě sice většina ryb žít také dokáže, ale daří se jim mnohem hůř, než ve vodě měkčí), pH pro chov zmiňovaných ryb by mělo být něco kolem neutrálu (zhruba 6,5 – 7,5).

Zato např. pstruh nepřežije ani krátkodobě pH nad 8 nebo vodu o celkové tvrdosti nad 22 N st. Tyto ryby potřebují vodu velmi měkkou a s neutrálním či mírně kyselým pH. Stejně tak je velmi citlivý na zvýšení hladiny dusičnanů a dusitanů ve vodě a mnoho dalších látek.

Nejchoulostivější jsou pravděpodobně všechny ryby lososovité a jeseterovité, které nejsou zrovna vhodné pro začátečníka.

Co se teploty vody týče zaleží na druzích, které budete chovat. Pro severské druhy, jako jsou síh peleď (Coregonus peled) nebo síh severní (Coregonus lavaretus) je jistě průměrná roční teplota mnohem nižší než např. pro slunečnici pestrou nebo amura bílého. Obecně platí, že teplota vody v létě by měla být přibližně 23 st. Celsia a v zimě ještě o něco nižší. Nejlepší je, když můžete ryby zazimovat – tj. na zimu je nasadit do rybníčku, který je alespoň 90 cm hluboký a jeho vodní plocha je alespoň 5 m2. Menší ryby lze zazimovat dokonce i v lednici, ne nedělám si legraci je tomu opravdu tak, ve spodních přihrádkách na zeleninu, do kterých napustíte vodu asi do výše 10 cm (záleží na velikosti a hlavně výšce ryb), tak aby si ryby hladinu občas zčeřily a tak se jim voda trochu okysličila. V zimě mají ryby snížený metabolismus a nespotřebují tolik kyslíku jako v létě. Tuto metodu lze obecně použít pro většinu studenovodních ryb. Například pro slunečnici pestrou je zazimování nezbytnou podmínkou, pokud ji budeme chtít rozmnožit.





slunečnice pestrá (Lepomis gibbosus)


Vodní bezobratlí živočichové:

I bezobratlí živočichové mají ve studeno1vodním akváriu své místo. Někteří jsou v akváriu neškodní, někteří mu dokonce prospívají, ale jsou i druhy, které by se v akváriu neměly vyskytovat.

K častých obyvatelů akvária patří bezesporu korýši a to buď jako potrava nebo jako záměrní chovanci. Patří k nim např. rak říční nebo rak kamenáč, ale také buchanka (Copepoda, Cyclopoida), perloočka (Daphnia, Moina) nebo blešivec, ale o těch až později. Kdo má ve studenovodním akváriu raky, chová je většinou samostatně nebo jen s čilými a robustními rybami, které nebudou rakem považovány za potravu. Rak je užitečný tím, že plní funkci zdravotní policie, protože jeho hlavní potravou jsou uhynulí vodní živočichové, převážně ryby. Jeho rozmnožení v akváriu není jednoduché a povede se jen málokdy. K tomu je potřeba křišťálová voda se správným chemismem, nádrž s mnoha úkryty a alespoň mírným prouděním vody, kvalitní a různorodá strava a především mít dobré chovné kusy.

K dalším bezobratlým v akváriu patří plži, kteří jsou většinou užiteční tím, že požírají zbytky krmiva a řasy a mnohdy sami slouží jako potrava rybám. Jediný problém, je v tom, že některé druhy ničí akvarijní rostliny. Známí a velmi pěkní studenovodními plži jsou okružáci, plovatky a piskořky (existují i tropické druhy), které lze snadno ulovit i v našich řekách nebo rybnících.

Dalšími obyvateli našich nádrží mohou být mlži. U nás je nejznámějším druhem škeble rybničná, která potřebuje v akváriu velmi jemný písek až bahno, do kterého se může zahrabat. Škeble rybničná je hermafrodit a mnohokrát se ji v akváriu povedlo rozmnožit. V akváriu nám slouží jako živý filtr, protože se živí tak, že filtruje vodu, ve které hledá zbytky potravy. Pokud chováme hořavky duhové (Rhodeus sericeus amarus), které se do škeble vytírají je jejich pobyt v akváriu nezbytný. Dalšími studenovodními mlži jsou: velevrub malířský, který je chráněný a také perlorodka říční, která je u nás druhá nejhojnější hned po škebli.



Škůdci:

Mezi škodlivé bezobratlé patří např. nezmaři (žahavci – dříve láčkovci) a to hlavně nezmar hnědý. Do akvária se dostanou většinou s živou potravou z přírody (nejčastěji s buchankami a perloočkami). Pokud se ryby o ně otřou nebo kolem nich jen proplavou a dotknou se jich je to pro ně nepříjemné a takové ryby se pak cítí velmi nervózní. Pozor! Požírají také potěr ryb. Jejich odstranění z akvária není jednoduché. Množí se totiž několika způsoby: buď pohlavně (pohlavní orgány mají umístěny pod chapadlem), pučením (na starém jedincí vypučí noví jedinci, kteří potom odpadnou a uchytí se někde jinde, buď na skle nebo na rostlinách či kamenech), nebo jen tím, že je nějaká ryba nebo člověk rozdrtí na několik kusů a ty se pak někde samostatně uchytí a vytvoří nového jedince. Tím, že se je snažíme setřít, nebo jinak násilně odstranit jim vlastně ještě pomáháme. Proti nezmarům je dnes mnoho přípravků, které lze koupit v každém lepším zverimexu nebo akvaristice. Pokud však chcete mít opravdovou jistotu a v nádrži máte choulostivé ryby a bojíte se přípravek použít, tak vám nezbývá, než celé akvárium vypustit, všechno kamení a písek vyvařit, akvárium pořádně vydrhnout teplou vodou a také samozřejmě vyhodit všechny rostliny. Někdy také pomáhá do nádrže krátkodobě nasadit některé ryby, které nezmary požírají, jako třeba čichavec líbající (Helotoma temmincki), nebo čichavec perleťový (Trichogaster leeri).

Dalšími škůdci jsou pijavice, které se většinou přisají na pomalejší ryby dna, jako jsou třeba vranky. Velmi nepříjemným škůdcem pro ryby je také chobotnatka rybí, která působí stejné potíže jako pijavice a u ryb se vyskytuje na žábrech a skřelích. Kromě toho existuje ještě mnoho prvoků vyvolávajících u ryb různé nemoci jako např. krupičku, která je u studenovodních ryb velmi častá hlavně zjara a na podzim, ale nebudu se zde o nich příliš zmiňovat, protože o nich v dnešní době pojednává mnoho publikací a odborných článků. Většinou stačí zakoupit a použít daný přípravek.



Krmiva pro studenovodní ryby:

1) živá a masitá potrava

Jako nejlepší krmivo pro studenovodní ryby jakýchkoliv druhů je samozřejmě krmivo živé. Bez něj není ani možno pořádně naše ryby chovat – natož pak rozmnožovat!

Obecně to znamená, že živou potravu přijímají všechny u nás chované studenovodní ryby. I typická býložravá ryba jako je amur nepohrdne buchankami, komářími larvami (Culex pipiens) nebo perloočkami. Pro kaprovité ryby jsou vhodné takřka všechny druhy planktonu. Kapři mají nejraději perloočky a larvy pakomárů (rod Chironomus, lidově patentky). Mezi kaprovité ryby patří ale také třeba bolen dravý (Aspius aspius) nebo jelec tloušť (Leuciscus cephalus), pro které je živá potrava ve formě živých rybek nezbytná. Tloušti mají rádi černé komáří larvy, které s oblibou loví. Kapři například milují namleté nebo nasekané drůbeží maso nebo játra. Malá štíhlata (mladé štiky) zase preferují velké buchanky a perloočky.





krmení (a ryby uviděly žížalu ... )


Pro chov větších a žravějších dravých ryb, jako jsou sumci, štiky, nebo candáti potřebujeme mnoho rybek a než si je pořídíme musíme se zamyslet, jestli jim dokážeme obstarat denně jejich přirozenou potravu a to rybky. Dalším velmi vhodným živým krmivem jsou žížaly. Ať už jsou to tzv. hnojňáčci, měřící asi 5 cm, které mají ryby asi nejraději nebo velké rousnice dlouhé až 20 cm. I sumeček americký (Ictalurus nebulosus) velký asi 20 cm spotřebuje denně nejméně 4 ryby o velikosti 5 cm a spořádat 25 žížal - hnojňáčků, pro něj není ničím neobvyklým. Malá štička, asi 30 cm dlouhá, potřebuje každý den rybek až dvakrát tolik. S živým krmením to nesmíme u mnoha druhů zase přehánět – kdybychom krmili tolstolobiky jen živou potravou, asi by nám moc dlouho nevydrželi, protože potřebují i potravu rostlinnou, to platí i pro amury a mnoho jiných ryb.





sumeček americký (Ictalurus nebulosus)


2) rostlinná potrava

Rostlinná potrava je pro většinu ryb také velmi důležitá. Chov takřka všech kaprovitých ryb si bez rostlinné složky nelze představit. Platí samozřejmě to stejné jako u potravy živé: nelze jí krmit samostatně, ale musí se kombinovat i s jinými krmivy. Samozřejmě štikám nelze nutit pařený salát, nebo sumcům nařezanou mrkev nebo rýži, tyto ryby jsou typickými masožravci a rostlinou potravu nepřijímají a pokud, tak v minimálním množství. Za vhodnou rostlinnou potravu můžeme považovat: všechny druhy luštěnin, brambory, salát, špenát, mrkev, papriku (Pozor - nepřekrmovat !), okurek, rýži, burisony, naklíčené obilí, kroupy nebo i ovesné vločky, které mají rádi třeba amuři a líni. Nesmí se příliš překrmovat, jinak mají ryby většinou střevní potíže – to platí hlavně pro papriku a okurek, které slouží rybám spíše jako doplněk a ne jako základní potrava. Velmi často kombinuji mezi sebou rostlinnou a živou potravu tak, že pomelu v mlýnku na mák třeba drůbeží játra se salátem a paprikou, dám zmrazit a krmím podle potřeby. Ryby by se měly krmit alespoň 3krát denně.





3) umělá krmiva

Na trhu je v dnešní době velké množství umělých krmiv. Kvalitní krmiva vyrábějí např. firmy Dajána, Lon, Flumon a JBL. U začínajících chovatelů je často problém, že nabízí rybám pouze potravou umělou tj. granule, suchá vločkovaná krmiva apod. Ryby potom velmi strádají, jsou slabé, nerostou a mnohdy velmi brzy hynou.

Některé druhy ryb rády přijímají i různé šroty – např. šrot z masokostní moučky. Masokostní moučka je však ze známých důvodů zakázaná (BSE), ale lze ji ještě sehnat v různých rybářských obchodech. Tyto šroty jsou vhodné jen pro ryby, které je dokáží strávit, např. amur, tolstolobik a kapr. Takový šrot nejčastěji obsahuje naklíčenou pšenici, salát, brambory (v omezeném množství), různé druhy zeleniny, granule, vitamíny a taky již zmiňovanou masokostní moučku. Tyto šroty však používají nejčastěji rybníkáři a pro chov v akváriu nám postačí výše zmiňovaná živočišná, rostlinná a umělá krmiva.





Studenovodní ryby:

Pro studenovodní akvárium jsou vhodné takřka všechny naše ryby. Některé jsou však velmi choulostivé (zvláště na chemismus vody), jiné třeba jako štika nebo sumec jsou v dospělosti příliš velcí a i do sebevětšího akvária by se nám nevešli, to stejné platí i pro kapra, ale toho už lze třeba v 1000 l akváriu bez problémů chovat až do dospělosti. Mezi choulostivé ryby řadíme nejčastěji všechny ryby lososovité, jako je pstruh americký duhový (Salmo gairdneri), pstruh obecný potoční (Salmo trutta fario), pstruh obecný jezerní (Salmo trutta lacustris), hlavatka podunajská (Hucho hucho), siven americký (Salvelinus fontinalis) a mnoho dalších lososovitých, dále jsou to jeseteři – jeseter malý (Acipenser ruthenus), jeseter hladký (Acipenser nudiventris), jeseter velký (Acipenser sturio), jeseter hvězdnatý (Acipenser stellatus) aj. Potom jsou to síhové, někteří halančíci (Aplochelidae) vyskytující se kolem celé Itálie, ale to jsou ryby už většinou subtropické, takže se jimi zde nebudu zabývat.



okoun říční (Perca fluviatilis), foto: © Jaroslav Soukop


Pro začátečníky jsou vhodné ryby jako třeba karas obecný a stříbřitý, kapr obecný, hrouzek obecný, plotice obecná, okoun říční (Perca fluviatilis), ježdík obecný (Gymnocephalus cernua), ouklej obecná (Alburnus alburnus), slunka obecná (Leucaspius delineatus), slunečnice pestrá aj. Pro pokročilejší chovatele jsou vhodní třeba piskoři páskovaní (Misgurnus fossilis), náročnější druhy mřenek (Noemacheilus), vranky, úhoř říční, mník jednovousý, štika obecná, candát obecný nebo i sumec velký. Ryby jmenované jako choulostivé si může dovolit už jen profesionál. Ryb, které můžeme chovat je mnoho, ale o tom a o jejich chovu až někdy příště.

Jaroslav Soukop       



  Copyright © Catfish & Jaroslav Soukop, 2000-2006