ZAHRADNÍ RYBNÍČKY

2. díl - Ryby, údržba rybníčku, jezírko v zimě



Ryby:

K rybníčkům samozřejmě patří ryby, ať už ulovené v přírodě nebo zakoupené v akvaristické prodejně či jinde, vždy byly podstatou zahradních rybníčků. O chovu určitých ryb v zahradních rybníčcích se budu věnovat v samostatných článcích. Obecně se u nás nejčastěji pěstují koi kapři (Cyprinus carpio), různé druhy šlechtěných karasů stříbřitých (Carassius auratus) (karas zlatý, různé odrůdy závojnatek apod.), dále to jsou v poslední době zlatí jeseni (Leuciscus idus), líni (Tinca tinca) a jiné ryby převážně z čeledi kaprovitých. Někteří lidé mají rybníčky druhové a chovají v nich jen jeden druh ryby, jsou to většinou rybníčky s chovnými rybami nebo rybníčky s rybami dravými, např. sumcem velkým (Silurus glanis), štikou obecnou (Esox lucius) či bolenem dravým (Aspius aspius).





mladí pstruzi duhoví


Tropické ryby a jejich chov v zahradním rybníčku:

Některé tropické ryby lze po část roku pěstovat v zahradním rybníčku. V rybnících nejvíce chovanými tropickými rybami u nás jsou hlavně živorodky duhové (paví očko, gupka) (Poecilia reticulata), které vydrží i nižší teploty a v rybnících je lze udržet od konce května až do září (samozřejmě to musíme brát s rezervou), v rybníčku se také velmi dobře množí a když máte v rybníčku dostatek rostlin tak na podzim odlovíte pochopitelně mnohem více ryb, než jste do rybníčku vysadili. Ryby není třeba tolik krmit, protože si většinou sami naloví larvy komárů či pakomárů a jiný hmyz. Samozřejmě lze do rybníku v teplejších měsících vysadit i jiné živorodky (třeba mečovky mexické apod.) dalším v rybnících hojně pěstovaným druhem je akara modrá (Aequidens pulcher), která není sice tak odolná proti chladnější vodě jako gupka, ale do rybníku se vysazuje běžně od června do srpna. V rybníčku se však akary moc nevytírají, spíše jen náhodně při déle trvajícím teplém počasí a menší letní bouřce. Stejně jako paví očka je nemusíme příliš krmit. Další velmi odolné cichlidy jsou africké tilapie a u nás nejčastěji nabízená tilapie mariina (Tilapia mariae). Tilapie jsou velmi odolné ryby, najdete je v tropech po celém světě, kam byly zavlečeny a na některých vodách vytlačují ohrožené nebo hospodářské ryby a tudíž bývají považovány za plevel, jsou to velcí žrouti a proto je musíme i v zahradním rybníčku více přikrmovat. Lze je krmit takřka vším, od vařené rýže, přes žížaly až po sušené krmivo, větší ryby nepohrdnou ani potěrem nebo jikrami ryb. V rybnících jsou velmi vděčnými chovanci a lze je tam udržet od začátku června mnohdy až do září. Kančík žíhaný (Nandopsis festae, syn. Cichlasoma festae) je další, ale americkou cichlidou, která je vhodná do zahradního rybníčku, má podobné nároky jako tilapie, na některých místech jižního Portugalska dokonce zdomácněl. Odolných kančíku je velmi mnoho, často bývají chováni i kančíci příčnopruzí (Archocentrus nigrofasciatus), červenohrdlí (Archocentrus meeki) apod. Velmi odolné ryby jsou taky např. keříčkovci dvojpásí (Heteropneustes fossilis). Tropických ryb, které se dají po část roku pěstovat v mírném pásmu je mnoho a nebudu se jimi zde blíže zabývat.

Ostatní živočichové se kterými se můžeme setkat u zahradního jezírka:

V první řadě jsou to hlavně obojživelníci, ať už ocasatí nebo bezocasí, do rybníčku se velmi často nastěhují sami. Nejčastěji se objevují skokani zelení (Rana esculenta) nebo jim příbuzní skokani hnědí (Rana temporaria), oba měří asi 5 - 10 cm, skokan zelený má obvykle bílé nebo žluté břicho bez tmavých skvrnek, které má jinak po celém těle. Zvukové měchýřky jsou bílé nebo žluté. Skokan hnědý má podobně jako skokan zelený zavalité tělo a poměrně krátké končetiny. Břicho má nejčastěji tmavě žluté až bílé a na hnědém těle má několik černých skvrn. Oba tytu druhy najdeme nejčastěji v okolí stojatých nebo tekoucích vod, skokana hnědého najdete i na vlhčích lukách a v lesích a vyskytuje se někdy i ve vysokých polohách (až 2000 m). Skokani se živí hlavně hmyzem. U rybníčku ničemu nevadí, až na to, že někdy požírají potěr ryb.



    

skokani


Dalším bezocasým obojživelníkem, který se vyskytuje poblíž rybníčku je rosnička zelená (Hyla arborea), která měří pouhých 3 - 5 cm a její diskovitě rozšířené prsty ji umožňují lézt po keřích a stromech. Sameček má velmi silný hlas a pokud se k vašemu rybníčku nastěhuje několik samců a máte lehčí spánek tak to rozhodně není nic příjemného. Rosničky mají jasně zelenou barvu a světle žluté až žluté bříško a jasně žluté oči. Jsou rozšířeny po celém našem území poblíž vod. Hlavní potravou je samozřejmě opět hmyz. Z ocasatých obojživelníků nelze opomenout čolky (Triturus) a nejznámějšího čolka velkého (Triturus cristatus), který je naším největším čolkem. Samci mají na hřbetě mohutný hřeben. Ve vodě se čolci rozmnožují a v létě opouštějí vodu a žijí suchozemským životem. Z dalších čolků lze jmenovat ještě čolka obecného (Triturus vulgaris), dále se u nás ojediněle vyskytují dva čolci, které lze najít jen ve vyšších oblastech je to čolek horský (Triturus alpestris) a čolek karpatský (Triturus montandoni) u kterého je zvláštní to, že samcům ani v době rozmnožování nenarůstá hřeben. Všechny čolky lze najít nejčastěji v malých rybníčcích, tůňkách a po rozmnožení skrytě v lesích v děrách a mechu. Nejčastěji se živý dešťovkami různými larvami hmyzu, plži, brouky, larvami pakomárů a někdy též vajíčky žab. Pro chov čolků se nejčastěji používají samostatné velmi mělké rybníčky, do kterých se nevysazují ryby. Čolci jsou samozřejmě chránění, takže pokud je chceme chovat musíme si je zakoupit v odborných prodejnách nebo u chovatelů. K vodě se také velmi často chodí vykoupat nebo napít různí ptáci, které by jste možná nikdy jindy na zahrádce neviděli. Jsou to většinou ptáci lesní, ale třeba i obyčejní vrabci. Pro koupání ptáků by jsme měli nechat menší část rybníčka mělkou jen pár centimetrů, věřte mi je to opravdu pěkná podívaná. Na větší rybníčky v blízkosti vod nejednou zabloudí třeba i kachna divoká (Anas platyrhynchos), ale bývají to jen náhody, když kačeny zabloudí a většinou se jen osvěží a letí jinam. Může se stát, že se sem zatoulá i ledňáček, který loví ryby. Zaútočí na ryby a poté bude ryby lovívat pravidelně, ale je to vždy opravdová náhoda, nejčastěji se tak děje v těsné blízkosti vod na samotě apod., kde nejsou ptáci rušeni. Někdy se u rybníčku objeví i náš nejběžnější had užovka obojková (Natrix natrix), která však dává přednost tekoucím vodám a u rybníčku se objeví jen málo kdy, ale může působit podobně jako ledňáček jako škodná, když bude lovit menší ryby (dospělý kus dokáže pozřít i ryby dlouhé 20 cm). Někteří chovatelé raků k jejich chovu využívají také zahradní rybníčky, které jsou opět mělčí, s mnoha skrýšemi a hlavně velmi čisté (bývají to nejčastěji rybníky průtočné nebo rybníky, ve kterých je voda vytlačována čerpadlem od větších výšek a potom v podobě malých potůčků hnána samospádem spět do rybníčku. Ryby se k nim někdy také vysazují a raci pak slouží jako tzv. zdravotní policie, protože požírají uhynulé a nemocné ryby. Naši tři raci rak říční (Astacus fluviatilis), rak bahenní (Astacus leptodactylus) a rak kamenáč (Astacus torrentium) jsou u nás celoročně hájeni a lze je získat jen v akvaristických a odborných prodejnách a u chovatelů. V poslední době se k nám dovážejí i jiné studenovodní druhy (nejčastěji ze Severní Ameriky).





rak je velmi citlivý na kvalitu vody


Z korýšů, které můžeme v rybníku najít by se dali jmenovat ještě např. buchanka obecná (Cyclops strenuus), hrotnatka velká (Daphnia magna), žábronožka letní (Branchipus stagnalis), která je z našich žábronožek nejhojnější, blešivec obecný (Gammarus pulex), tito korýši slouží hlavně jako potrava pro ryby. Posledním korýšem, který se u nás vyskytuje jen ojediněle a stojí za zmínku je listonoh jarní (Lepidurus aspus), který žije jen v malých a brzy vysychajících tůňkách, kde zanechává svoje vajíčka. Dalšími obyvateli zahradních jezírek jsou plži, nejznámější jsou okružák ploský (Planorbis corneus), bahnatka malá (Galba truncatula), bahenka živorodá (Viviparus viviparus), plovatka bahenní (Lymnaea stagnalis) a mnoho dalších, někteří plži slouží také jako potrava pro ryby, ale nebudu se jimi tady zabývat, protože jsem o nich psal již v předchozích článcích. Důležitými vodními živočichy jsou taky měkkýši např. nejznámější škeble rybničná (Anodonta cygnea), která je naším největší měkkýšem, slouží v rybníku jako živý filtr. Jako všichni ostatní mlži se množí larvami (tzv. glochidium). Larvy po nějakou dobu cizopasí na kůži nebo žábrách ryb, což pokud se nám v rybníčku rozmnoží (a to je docela možné) není nejlepší vlastnost. Obývá nejčastěji bahnité vody, větší rybníky, tůně, odstavená říční ramena i velké bažiny. Perlorodka říční (Margaritana margaritifera) je mlž, který vytváří těžkými lasturami v plášti perly, které vznikají podrážděním cizím tělískem. U nás se vyskytuje jen málo a je proto chráněna. Perlorodka nesnáší znečištěnou vodu, dožívá se při dobrých podmínkách prý až přes 50 let.







perlorodka říční (Margaritana margaritifera)


Velevrub malířský (Unio pictorum), je to mlž se silnými lasturami, které se v minulosti používali k rozdělávání malířských barev. Lastury do sebe zapadají tzv. zámkem, to je soustava zubů a lišt, kterou mají všechny velevruby. U nás se již tolik nevyskytuje jako před lety, ale lze ho sem tam nalézt v řekách, rybnících a jezerech, potřebuje opět čistší a průzračnější vodu. Dalšími drobnějšími mlži jsou např. slávička mnohotvárná (Dreissena polymorpha), okružanka říční (Sphaerium rivicola), nebo u nás celkem hojná hrachovka říční (Pisidium amnicum).

Hmyz:

hmyzu, kterého na hladině i pod hladinou jezírek najdeme je velmi mnoho. Jsou to třeba různé druhy jepic, třeba jepice obecná (Ephemera vulgata), kterou jako všechny ostatní jepice najdeme spíše u řek. Dalším u vody běžným hmyzem je dravá vážka ploská (Libellula depressa). Larvy jsou dravé, žijí ve vodě, a proto představují hrozbu pro potěr ryb, ve vodě žijí až 6 let. Příbuznými vážek jsou šídla a šídélka, která k našemu rybníčku také určitě najdou cestu. Dalším hmyzem, který ve vodě zahradních rybníčků lze nalézt jsou ještě larvy komárů (Culex pipiens) a pakomárů (Chironomus), draví potěr lovící potápníci obrovští (Dytiscus latissimus), vodomil černý (Hydrous piceus), klešťanka obecná (Sigara falleni), splešťule blátivá (Nepa cinerea), znakoplavka obecná (Notonecta glauca), která také dobře létá, bruslařka obecná (Gerris lacustris), larvy chrostíků, kterých je několik rodů a druhů, larvy si stavějí schránky z listí, písku apod. (záleží na druhu). Je však mnohem více jiného hmyzu, se kterým se na svém rybníku určitě potkáte.



  



hmyz a larvy vodního hmyzu patří neodmysliteně k jezírku


Udržováním jezírka:

Nejčastějšími otázkami všech začínajících chovatelů rybníčkářů jsou o čistotě vody, o tom proč mají špinavou či zelenou vodu, proč se jí nemůžou zbavit ani přefiltrováním apod. Špinavou (tj. hnědou či zelenou) vodu nejčastěji způsobují sinice, kterým se daří při dostatečném sluneční svitu, alespoň menším obsahu kyslíku a hlavně při vysokém obsahu živin, čím více živin a světla tím více řas a hlavně sinic a nepěkně vyhlížející vody. Mnohdy můžete filtrovat i tím nejvýkonnějším filtrem a sinic se ne a ne zbavit. Nejdůležitější je prevence, to znamená zabránit jakémukoliv zvýšení obsahu živin ve vodě, nesmíme v blízkosti jezírka používat žádná výrazná hnojiva, zbavovat se všech odumřelých listů vodních rostlin a na podzim spadaným listím z okolních stromů, existují i přístroje, které odsávají spadané listí, ale odsávají také hmyz, který je důležitou složkou potravy některých ryb a čeří hladinu, což není moc dobré, ale o tom za chvíli. V takovém případě je potřeba přes rybník natáhnout nějakou síť či látku, která by zamezovala padání listů do vody. Spadané či odumřelé listy plovoucí po hladině snižují také obsah kyslíku rozpouštěného ve vodě. Sinice a některé řasy jsou pro vodní živočišstvo a především ryby velmi nebezpečné, obsahují totiž v sobě mnohdy velmi toxické látky, které ryby dokážou i zabít a navíc odebírají z vody kyslík. Řasy by se měly čas od času (pokud to půjde) z vody odstraňovat, mnohdy je jejich vrstva tak silná, že na ně lze použít hrabě (při použití foliových rybníčků pozor na protržení) nebo větší síťku apod. Obecně platí, kde se dobře daří rostlinám nebude tolik řas a naopak. Pokud máme stále kalnou vodu a v rybníku pěstujeme ryby jako jsou kapr nebo lín, kteří při hledání potravy dokážou zvířit celé dno je jasné, že na dně rybníka je velká vrstva nečistot, jemného písku a bahna, v takovém případě (nejlépe na jaře nebo na podzim, kdy nejsou v rybníce vysazeny rostliny jako třeba lekníny, kterým by byť i částečné vypuštění mohlo uškodit) je potřeba odstranit tuto vrstvu, která se za nějaký ten rok nebo dva při větší obsádce robustních ryb vždy vytvoří. Proto bysme měli zjara nebo na podzim rybník dokonale vyčistit, nebo alespoň částečně odsát kal ze dna. V takovémto rybníku by mělo být taky nějaké vzduchovací a filtrační zařízení, protože by se kyslík ve velkých vedrech rychle spotřeboval a obsah dusitanů by se mohl v takové nádrži vyšplhat na maximum a ryby by to již nemusely vydržet. Moc nedoporučuji různé vodotrysky a jiné dekorační nebo vzduchovací systémy, které čeří hladinu, to prospívá jen rozvoji řas a mnohdy to vadí i citlivějším odrůdám leknínů, kterým to porušuje listy.





krmení koi kaprů, foto: © Jaroslav Soukop


Péče o jezírko v zimě:

V zimě jezírko většinou zamrzne, pokud tam chcete přes zimu nechat ryby mělo by být přinejmenším 80 cm hluboké (pro koi kapry raději více) a mělo by mít alespoň 4 - 5 m 2, aby nepromrzlo až ke dnu. Celou zimu by se měl v rybníčku udržovat otvor, aby do vody mohl pronikat kyslík pro ryby. Existují také přístroje, které v zimě ohřívají část vodní hladiny, tak aby nezamrzla, dají se použít i topidla do akvárií, ale většina by se mohla vlivem větší zimy zničit, znám dokonce případ, kdy byl použit ohřívač na kávu.V zimě lze využít také vodních vodotrysků a vzduchovadel k čeření hladiny, což nedovolí části rybníku zamrznout a protože v rybníce přes zimu lekníny pochopitelně nerostou a nelze je poškodit. Při velkých mrazech by se měly vodotrysky raději uschovat v teple, aby nedošlo k jejich poškození (vzduchovací zařízení máme pochopitelně někde uschované proti mrazu). Pokud v zimě někam odjíždíte a není kdo by v rybníku udržoval otvor je vhodné dát do místa, kde pravidelně děláte otvor, kus dřeva nebo polystyrenu, aby rybník tolik nezamrzl a led šel poté lehce odstranit. V žádném případě nesmíte do ledu bušit násilím, tím by se zbytečně vystresovaly ryby, což by mohlo vést i k případnému úhynu.

Ryby mají v zimě zpomalený metabolismus a zhruba od října (podle situace) přestáváme krmit, ryby upadají do nepravého zimního spánku, kdy po celou zimu nepřijímají potravu a spotřebují mnohem méně kyslíku, některé ryby, jako třeba okoun (Perca fluviatilis) nebo jelec tloušť (Leuciscus cephalus) přijímají částečně potravu i v zimě, ale není nutné je přikrmovat.





jelec tloušť (Leuciscus cephalus), foto: © Jaroslav Soukop


Doufám, že se vám budou jezírka dařit a zažijete s nimi příjemné chvíle strávené pozorováním vodního života, který je neuvěřitelně rozmanitý a doufám taky, že v nich najdete velké zalíbení stejně jako já.



Jaroslav Soukop       



  Copyright © Catfish & Jaroslav Soukop, 2000-2006