Krunýřovcovití - LORICARIIDAE

(Armored catfishes, Suckermouth catfishes)







Výskyt:

Čeleď Loricariidae tvoří přes 670 vědecky popsaných druhů. Tito sumci obývají sladké vody Jižní Ameriky. Nalézt se dají v prudce tekoucích potocích a řekách, v záplavových oblastech nebo pralesních jezerech.


Popis

Krunýřovci mají shora zploštělé tělo. Ústa jsou zakončena přísavkou, kterou se přidržují v prudké vodě k podkladu. Jejich tělo je na horní straně pokryto kostěnými štítky, které vznikly ze záhybů kůže (v období vývoje plůdku). Některé druhy mají destičky i na břišní straně těla. Štítky mají pro ryby především funkci ochrannou, protože zabraňují poranění ryby zejména při pohybu v prudkých vodách nebo při napadení predátorem, kdy spolu se vztyčenými paprsky ploutví znesnadňují chycení a pozření ryby. Nevýhodou je, že jim znesnadňují plavání - obecně bývají krunýřovci popisováni jako špatní plavci. Silné prsní trny využívají k obraně při napadení dravci nebo při půtkách mezi jedinci svého druhu.




Mají zajímavě vyřešenou regulaci množství světla dopadajícího do oka. Kožní lalok, který vystupuje z okraje duhovky, se při intenzívním světle nalévá krví, zvětšuje se a stíní panenku oka. Zbarvení některých krunýřovců se během dne mění podle nálady. Zvláště při stresu tmavší barvy světlají a stávají se matnými. Protože některé druhy obývají vody chudé na kyslík, které navíc během roku vysychají, jsou schopni přijímat atmosférický kyslík tak, že se chodí nadechovat k hladině. Je to například rod Otocinclus, který vstřebává kyslík sliznicí střeva nebo Hypostomus, u kterého je kyslík využíván sliznicí žaludku. Při ještě větším snížení hladiny vody způsobené vysycháním si např. Hypostomus hrabe v hlíně nory, ve kterých zůstává - pokrytý jen vrstvou slizu - ve stavu strnulosti (estivuje a jeho metabolismus je výrazně zpomalen) až do doby, než se opět řeka naplní vodou.

Mají tukovou ploutvičku.

Co se velikosti týká, délka krunýřovců se pohybuje od několika cm (rod Otocinclus) až po 1 m (rod Acanthicus).


  

tvar těla krunýřovcovitých (podle Teugelse, 1996)



Pseudacanthicus histrix
(krunýřovec dikobrazí)


Charakter ryb a jejich nároky

Svým založením jsou to spíše denní ryby, i když jejich aktivita bývá vyšší navečer.

Jsou to všežravci, ale větší část jejich potravy tvoří rostlinná složka - nejvíce řasy, rostliny nebo plody. Masitá složka je zastoupena různými červy a drobnými organismy žijícími v řasách, plži nebo mrtvými živočichy. Malí a středně velcí krunýřovci aktivně neloví živou kořist. Pouze v noci by snad mohli napadat drobné rybky spící při dně. Pro jejich správné trávení je důležitá dřevní hmota. V akváriu ji nahradí kořen, jehož povrch krunýřovci intenzívně okusují. Při nedostatku jiné stravy jsou některé druhy schopny přežívat a dokonce i růst tak, že přijímají pouze dřevní hmotu (rod Hypostomus, Panaque).




Ancistrus sp. - samice


Ideální nádrž pro tyty ryby se liší druh od druhu. Menší krunýřovci (do 15 cm) nepotřebují příliš velké nádrže, pro dospělý pár stačí akvárium kolem 80 - 100 l, hustě osázené rostlinami. I když se mnou nemusí všichni souhlasit, podle mne je nejlepší umístit akvárium pro krunýřovce tak, aby na něj částečně dopadalo sluneční světlo a mohly se tvořit zelené řasy, které jsou jejich přirozenou potravou. To má nesporný význam především v době odchovu mláďat.

Velké ryby (20 cm a více) naopak vyžadují nádrže velké - minimálně 300 l, a i zde platí, čím větší nádrž, tím lépe se ryby cítí. Neboť velcí krunýřovci rostliny většinou poškozují a nebo je alespoň svým pohybem v akváriu vykořeňují, je sporné, zda má význam je do nádrže sázet. Stačí hladší štěrk nebo písek na dně, kořen, větší kameny a nějaké úkryty v podobě trubek (PVC, keramika) o takovém průměru, do jakého se vejde dospělý krunýřovec s roztaženými prsními ploutvemi. Samozřejmostí je výkonný filtr případně i provzdušňování.

Voda musí musí být čistá s vysokým obsahem kyslíku, sladká (bez přídavku soli), teplota průměrně 22-25 st. C, přičemž druhy obývající horské potoky potřebují teplotu do 20 st. C, lépe však jen 18 st. C (některé druhy rodu Chaetostoma). Voda by měla mít pH kolem 7 (bez příliš velkého kolísání) a měla by být měkká až středně tvrdá. Výkonná filtrace a pravidelná výměna části vody je velmi vhodná.

Potravu v akváriu tvoří řasy, listy salátu, plátky zeleniny - okurky, cukýny nebo tykve, vyloupaný hrášek apod. Z umělých krmiv jsou vhodná ta, která obsahují přídavek spiruliny (vločková, tablety na dno nebo k lepení na sklo, tzv. "chipsy" - algae wafers). Větší druhy přijímají s chutí i granulovaná krmiva. Ve stravě by neměla chybět i masitá složka - patentky, koretry, perloočky, nasekané rybí nebo drůbeží maso a pod. (Masitou složku dospělým rybám nabízím minimálně jednou za týden.) Krmení je nejlepší večer, kdy je aktivita ryb největší.




U nás chované ryby

U nás nejčastěji chované a rozmnožované ryby jsou kříženci označovaní jako Ancistrus sp. (někdy jako A. dolichopterus, A. multispinis, případně A. temminckii).

Dále se můžeme setkat i s rybami Hypostomus tzv. "plecostomus" a Glyptoperichthys gibbiceps. Méně často jsou k vidění ryby Loricaria, Panaque, Otocinclus, Peckoltia, Hypancistrus, Baryancistrus a Pseudacanthicus - ty se dají při dodržení základních podmínek úspěšně chovat, ale jejich rozmnožení v akváriu je dosti složité a v mnoha případech je i zatím nemožné. Důvodů, proč se zatím nedaří tyto druhy běžně množit, je mnoho. Jde o to, že v případě vzácnějších druhů se jedná o importy z přírody - ryby nezvládnou aklimatizaci a nebo trpí různými parazity, pokud se jedná o ryby z pěstíren - tam jsou ryby z důvodu prevence ošetřeny přípravky, které často poškodí jejich vnitřní orgány (nejčastěji játra) a nebo dokonce způsobí jejich neplodnost. Dalším negativním faktorem je, že právě vzhledem k jejich vysoké ceně (a u větších druhů i vzhledem k jejich velikosti) si chovatel pořídí jen pár kusů a ryby nemají možnost si sami vybrat pro tření vhodného partnera. Ve volné přírodě jsou krunýřovci zvyklí žit ve větších skupinách.



Rozmnožování

U mnoha druhů je patrný pohlavní dimorfismus - samci mívají na přední straně hlavy velké výrůstky - u samic chybí nebo jsou jen velmi malé (u jednoho druhu krunýřovců je tomu dokonce naopak). U některých krunýřovců se dá podobným způsobem určit pohlaví podle velikosti a množství výrůstků na prsních ploutvích nebo podle směru ohnutí konců prsních ploutví. U ryb, u kterých pohlavní dimorfismus chybí, lze pohlaví odhadnout buď podle chování (samci bývají vůči sobě agresivnější) a nebo v době tření, jsou samice znatelně širší v dolní části břicha a jejich urogenitální papila je kratší a silnější než u samců.




Ancistrus sp. - samec


Menší druhy se v akvarijních podmínkách snadněji množí (rod Ancistrus, někteří zástupci rodu Peckoltia, Otocinclus, Hypancistrus); z větších druhů lze rozmnožovat třeba rod Farlowella, Loricaria, Sturisoma a Hypostomus.

Krunýřovci kladou jikry do trubek, jeskyněk, na sklo, na listy rostlin, do skořápky kokosového ořechu nebo na spodní stranu kořene. U některých krunýřovců - rod Loricariichthys - nosí jikry samec přilepené k pyskům, některé druhy mají zase jikry přilepené na břiše, do té doby, než se potěr vylíhne.

Pro zdárný vývoj jiker by voda měla být měkčí a s pH kolem 6,5. (Pro běžně chovaný druh Ancistrus sp. postačí i voda středně tvrdá).

Jikry mají různé zbarvení - od žluté, přes oranžovou, červenou, hnědou, bílou a zelenou. Jsou značně velké a jejich množství závisí na druhu a velikosti samice. Obvykle se u nich vyskytuje rodičovská starostlivost, přičemž péči o jikry většinou obstarává samec. Jeho role při péči o jikry je nesporná - pohybem těla a ploutví přivádí k jikrám čerstvou vodu, odstraňuje zaplísněné jikry a pomáhá mláďatům při líhnutí tím, že je vykusuje z jikerných obalů. Po vylíhnutí je střeží asi 10 dní.

Některé ryby se o své jikry nestarají vůbec nebo jen laxně - Otocinclus. V takových případech se musí jikry odchovat uměle.

Líhnutí jiker závisí na druhu ryb a teplotě vody. Průměrně se jikry líhnou za 5 až 11 dnů.

Po strávení žloutkového váčku se musí mláďata začít intenzívně dokrmovat - minimálně 2-krát za den. Mláďata jsou velmi citlivá na množství bakterií a nálevníků v nádrži. Je nutné udržovat v tomto období nádrž pečlivě čistou, odkalovat detrit a zbytky potravy.




Na závěr uvedu ještě malou poznámku, která se týká reakcí krunýřovců na různé chemikálie. Přípravky, které se běžně používají k léčbě ichtionemocí a obzvláště pak širokospektré léky a přípravky typu FMC, mají nežádoucí účinky na krunýřovce. Proto je lepší se jim při léčbě vyhnout nebo použít jen velmi nízké koncentrace, kde je třeba předem ověřit, zda je tato dávka ještě schopna likvidovat původce nemoci. Tím se dá vyhnout úmrtí ryb nebo jejich trvalému poškození. Ve článku věnovaném krunýřovci velkoploutvému - Glyptoperichthys gibbiceps - jsou uvedena některé specifika léčby nemocí u krunýřovců nebo v článku o nemocích sumcovitých ryb.

Krunýřovci také nedobře snáší vyšší množství CO2 ve vodě a stejně tak i rychlé změny pH. Při experimentování s přidáváním CO2 je na to dobré nezapomínat. Pokud dojde nešťastnou náhodou k prudkému zvýšení množství CO2 v akváriu, jako první ryby na to zareagují krunýřovci. Rychle a těžce dýchají, zvětší se jim břišní dutina a upadají do stavu strnulosti. V takovém případě je třeba okamžitě ryby, které můžou vypadat zdánlivě jako mrtvé, přelovit do nádrže s čistou vodou s pH 7 a silně vodu provzdušňovat. Obvykle se ještě dají zachránit. Já vzhledem k tomu, že chovám převážně sumce, raději přídavek CO2 k hnojení rostlin nepoužívám.




Přehled nejčastěji chovaných krunýřovců naleznete     zde.



  Copyright © Catfish, 2000-2006