PANGASIUS HYPOPHTHALMUS

SAVAGE, 1878

(dříve PANGASIUS SUTCHI
FOWLER, 1937)

V posledních letech se tato ryba stala doslova hitem. Obvykle si akvaristé pořizují mláďata 5 až 10 cm velká, která jsou velmi krásná a prodejci často nabízená. Málo kdo si však uvědomí, jak moc a jak rychle tyto rybky vyrostou a většina lidí jejich chov tak po třech letech vzdá.

Patří do čeledi Pangasiidae. Podle svého vzhledu a také způsobu plavání jsou nazýváni "žraločí sumci". Jsou příbuzní čeledi Schilbeidae. Pangasiidae obývají vody Thajska a Indočíny. V přírodě žijí obvykle ve velkých řekách, jsou draví, ale větší jedinci bývají často rostlinožraví. Vyskytují se ve vodě sladké i mírně brakické. Ve své domovině jsou významnou a vyhledávanou tržní rybou.

Popis:

Pangasius hypophthalmus je sumec, který se příliš nezdržuje ve spodní části akvária, ale čile plave v celé oblasti vodního sloupce. Je aktivní i přes den a nevyžaduje úkryty. Má podlouhlé tělo s vyvinutou ocasní ploutví. Hřbetní strana těla je tmavomodrá, na bocích má 2 tmavé pruhy. Břicho a spodní část těla je stříbrno šedá. Konce ploutví jsou světlé nebo s nádechem do stříbrna. Kromě tohoto základního zbarvení existují i jedinci podstatně světlejší, u kterých převažuje stříbrná barva. Dále se můžeme setkat i s formou albinotickou a xantorickou. Obě dvě varianty ryb jsou bílé a mají hlavu nazlátlé barvy, přičemž se liší pouze zbarvením očí - albíni mají oči červené, xantoričtí jedinci černé. Tělo sumce je holé, kryté pouze kůží, na tlamě má 2 páry vousků, které směřují dozadu. Má vyvinutou malou tukovou ploutvičku. Relativně velké oči jsou umístěny dole na hlavě a velmi často zasahují pod úroveň roviny úst. Pohlaví u těchto ryb lze rozeznat velmi těžko. Samice by měly být o něco zavalitější.

O odchovu v akváriu nejsou zatím žádné údaje. Kladou jikry. V Thajsku se množí ve velkých dřevěných sudech nebo ve větších jezírkách, odkud se pak několikacentimetrová mláďata vysazují k dalšímu růstu na zatopená rýžoviště.

Pangasius je velmi odolný, nenáročný a všežravý sumec. Rychle roste a v přírodě dorůstá délky až 100 cm, v akváriu při dobrém zacházení může měřit až 40 cm. Délky 15 cm dosahuje přibližně za rok. Do této velikosti jej lze chovat i ve společenském akváriu o objemu asi 200 l. Pak je nutné jej přemístit do co největší nádrže.

Nádrž by měla být dlouhá kolem dvou metrů, bez dekorací, boční stěny by měly být osázené silnými rostlinami. Ryby nebagrují ani rostliny neničí, ale při prudším pohybu mohou rostliny vykořenit. Já mám rostliny zasazené v nízkých umělohmotných květináčích a přičemž nahoře je mám zatížené oblázky. Osvětlení by mělo být tlumené, část hladiny lze pokrýt plovoucími rostlinami. Písek by měl být jemný a co nejtmavší, aby ryby mohly lépe identifikovat potravu na dně (nebo lze potravu podávat na tmavý kus břidlice nebo nízkou černou misku). Připojuji se k názorům Jaroslava Kůty v jeho článku "Několik poznatků o chovu sumce rodu Pangasius" kde uvádí: "Ačkoliv mají rybky poměrně veliké oči, jejich schopnost vidění je ve dne velmi malá. Zřejmě rozeznávají pouze světlo a tmu nebo pohyb většího tmavého předmětu, pohybujícího se rychleji podél akvária. V noční době jsou rybky v neustálém pohybu a dobře se cizím předmětům vyhýbají, jako by se jejich vnímavost a orientace náhle zlepšila. Usuzuji z toho, že tyto rybky žijí ve volné přírodě ve větších hloubkách, případně v bahnitých nebo jinak znečištěných tocích."

Typickou vlastností těchto sumců je jejich lekavost. Při neopatrné manipulaci v akváriu nebo při jakémkoliv vyrušení rychle plavou po nádrži, narážejí na překážky (na rostliny, kameny, kořeny, ryby, filtr a stěny akvária) nebo se snaží vyskočit z vody. Při tom velmi často dochází k poranění hlavy, tlamy, očí nebo poškrábání kůže. V akváriu nesmí být žádné ostré kameny a předměty. Mláďata jsou náchylná k šokům. Po vypuknutí paniky leží na dně akvária jako mrtvá, ale většinou se opět vzpamatují a začnou znovu rychle plavat po nádrži. Ve věku tří let a délce asi 18 cm mi následkem šoku uhynula jedna samice tohoto sumce. U starších ryb se toto chování ("hrání si na mrtvého") už nevyskytuje, ale i přes to je nutné vyvarovat se prudkých pohybů při manipulaci v akváriu a zbytečně nevystavovat ryby stresům.

Tito sumci jsou ryby společenské, nejlépe se cítí ve skupině 4 a více kusů, přičemž lze chovat společně starší exempláře (30 cm a více) bez problémů i s 5 cm mláďaty. To platí pro druhové akvárium. Ve společném akváriu je bezpečný chov pouze s rybami většími 15 cm. Drobné a pomalu se pohybující rybky jiných druhů budou totiž považovat za kořist. Chovat je lze například s většími druhy sumců. U mne žili nejprve s keříčkovci dvoupásými (Heteropneustes fossilis) a v současné době sdílí akvárium s krunýřovci (Glyptoperichthys gibbiceps).

mláďata a dospělé kusy

Přijímají jakékoliv krmivo a potravy spotřebují poměrně dost. Pohyb živé potravy vycítí na dálku. V mládí preferují masitou stravu: perloočky, patentky, sekané drůbeží maso a játra, žížaly, nitěnky, komáří i pakomáří larvy. Starší ryby lze zvyknout na vločkovaná a granulovaná krmiva s rostlinným podílem (Stanislav Frank uvádí, že v přírodě tyto ryby s věkem ztrácejí zuby a větší jedinci jsou často rostlinožraví). Pozor ale na tabletovaná krmiva. S oblibou je totiž požírají vcelku a nečekají až se rozpadnou. Mohou jim při větším množství nabobtnat v žaludku. Mají snahu se potravou přecpávat a objem jejich břicha se po krmení může zvětšit až dvojnásobně. Mláďata je vhodné krmit každý den, starší kusy jednou za dva dny, poté co stráví předchozí potravu a splaskne jim břicho. Potravu přijímají buď z hladiny (granule a vločkovaná potrava), ze dna nebo když plave ve vodním sloupci. Zajímavý je i způsob jakým lapají potravu. Z hladiny i ze dna potravu nasávají. U hladiny při tom silně mlaskají a ze dna potravu vysávají i s pískem a drobnými kamínky, které pak vyplivují. Potravu chytají tak, že plavou nádrží, jak narazí na potravu, tak kolem ní nejdříve proplouvají a pak se k ní vracejí a rychle ji zhltnou. Tím že se krmí pravidelně na stejném místě a ve stejnou dobu, ztrácejí i svou lekavost. Mladší ryby plavou v akváriu hekticky, kdežto starší ryby proplouvají nádrží pomaleji a majestátně a jsou obvykle méně lekavé. Mám dva 9 let staré kusy, které jsou už více méně krotké. Přijímají bez problémů potravu z ruky, přičemž nejoblíbenější jsou žížaly. Na manipulaci v akváriu jsou zvyklé, odsávám kal ze dna každý den. Mám spíš problém, aby se mi nepletly pod ruce a musím je šetrně odstrkovat. Na dotyk rukou nereagují. Toto ale neplatí pro mladší ryby. Spolu s nimi chovám dva mladé kusy (při nákupu měřily 5 a 7 cm, teď mají asi 12 cm). I jejich plachost a lekavost se však postupně snižuje.

ryba před krmením


a poté ...

Na parametry vody nejsou nároční. Chemické hodnoty vody snášejí v širokém rozmezí. Udává se, že pH se může pohybovat od 5,5 do 10, optimální jsou hodnoty od 6,6 do 7,2. Na tvrdosti prakticky nezáleží - voda má být měkčí až středně tvrdá (mláďata však lépe prospívají ve tvrdší vodě). Snášejí teplotní výkyvy od 18 do 32 st. C, přičemž optimální teplota by se měla pohybovat mezi 22 až 26 st.C. Jsou však značně citliví na obsah dusičnanů, dusitanů a chlóru ve vodě. Při výměně vody je potřeba použít odstátou vodu. Jinak dochází ke vzniku bílého "povlaku" na očích ryb. Mají vysokou odolnost vůči onemocněním. Jaroslav Eliáš uvádí, že pozoroval na těle dvou rybek podkožní uzliny, které se časem otevřely. Na vyléčení stačila trocha čerstvé vody a změna potravy.

• V ohrožení života např. při vytažení z vody, vydávají kvákavé zvuky. Pozor, mohou se zaplést paprsky prsních ploutví do síťky tak, že z ní musí být vystřiženi. K přelovování je nejlepší použít igelitové nebo mikrotenové sáčky. V síťce totiž často dojde i k poranění vousků nebo dokonce očí, na což jsou velmi citliví.



• Rádi plavou v proudu bublinek z výstupní trubice filtru.




• Z čeledi Pangasiidae se k nám dováží ještě Pangasius larnaudi, který má zavalitější tělo, vysokou a špičatou hřbetní ploutev. V přírodě dorůstá 1,5 m.
  
  Dále se občas můžeme setkat i s Pangasius sanitwongsei (latinské synonymum je Pangasius beani, anglické jméno Paroon shark nebo Paroon catfish), který je u nás prodejci označovaný jako "sladkovodní žralok". V přírodě dorůstá 2,5 m a dříve dokonce 3 m, přičemž tloušťka ryby je až 1 m. Přestože mladí jedinci údajně v akváriu přežívají, je tato ryba jak pro běžná tak i pro velká výstavní akvária naprosto nevhodná. Uvádí se, že tyto ryby v akváriu žijí maximálně do velikosti 60 cm a pak předčasně hynou. To samé platí i pro ryby Pangasius pangasius a Pangasius nasutus, které dorůstají délky 90 cm.
  
  K menším druhům kromě Pangasius hypophthalmus patří: Pangasius pleurotaenius, Pangasius fowleri, Pangasius taeniurus, Pangasius aequilabialis a Pangasius longibarbis.




• Na závěr ještě jedna poznámka ke jménu Pangasius sutchi. V roce 1991 byla Robertsem provedena revize a ryby označované dříve Pangasius sutchi (FOWLER, 1937) byly přiřazeny k rybám Pangasius hypophthalmus (SAVAGE, 1878). Přesto se velmi často setkáváme i s dřívějším označením ryby - Pangasius sutchi.

pohled do společné nádrže

Použitá literatura:

Jaroslav Kůta: "Několik poznatků o chovu sumce rodu Pangasius", A+t, 1971, číslo 3

Stanislav Frank: "Poznámka k předchozímu článku", A+t, 1971, číslo 3

Jaroslav Eliáš: "K chovu sumce Pangasius sutchi", A+t, 1972, číslo 6

Jindřich Novák: "Pangasius sutchi", A+t, 1997, číslo 3

Jindřich Novák: "Novinky z importů - Heros notatus, H. severus, Channa bleheri, Hemigrammus ulreyi, Pangasius larnaudi, Nandopsis festae, Anostomus ternetzi", A+t, 1998, číslo 4

Jaroslav Hofmann, Jindřich Novák: "Velký atlas akvarijních ryb", 1998

Wally Kahl, Burkard Kahl, Dieter Vogt: "Velký obrazový atlas - Akvarijní ryby", 1999

Internetové zdroje:

www.planetcatfish.com

www.aquahobby.com

Různá diskusní fóra: např. Fish Chat 10/03/99 - Pangasius Sutchi Catfish or "Shark Catfish"