CLARIAS BATRACHUS, CLARIIDAE

CLARIAS BATRACHUS

(LINNAEUS, 1758)

Synonyma: Clarias magur, Clarias marpus, Clarias punctatus, Macropteronotus batrachus, Macropteronotus magur, Silurus batrachus

České názvy: keříčkovec žabí

Anglické názvy: Walking Catfish

Čeleď Clariidae (keříčkovci) má asi 14 rodů a necelých 100 druhů. Keříčkovci obývají sladké stojaté vody a rozšířeni jsou v Africe, Sýrii a v jižní a jihovýchodní Asii (Filipíny, Jáva). Jsou to dravci s noční aktivitou.

Domovinou sumce Clarias batrachus je Srí Lanka, východní Indie, Pákistán, Nepál, Bangladéš, Barma, Malajsie, Filipíny, Jáva a Thajsko. Dále pak se nachází v Indonésii a to na Jávě, Bali, Sumatře a Borneu. Zaznamenám i v Singapuru. Vyskytuje se ovšem i v USA a to nejvíce na Floridě a v Mexickém zálivu.

Popis:

Clarias batrachus má dlouhé tělo úhořovitého tvaru, zadní část je z boku zploštělá. Maximální délka je 60 cm ve volné přírodě a asi 45 cm v akváriu. Je zajímavé, že na Floridě v přírodě zřídka dorůstá přes 36 cm. Nemá tukovou ploutvičku. Základní zbarvení těla je olivové přes tmavě hnědou až černou, po stranách má bílé skvrnky. Spodní strana břicha je bílo-žlutá. Hřbetní ploutev se skládá ze 60-77 měkkých paprsků, řitní ploutev ze 45-63 paprsků. Prsní ploutev má 8-11 paprsků vyztužených pevným trnem. Hřbetní a řitní ploutev končí obvykle před malou a kulatou ploutví ocasní. Hlava tvoří asi šestinu celkové délky ryby. Oči jsou malé. Kolem tlamy jsou čtyři páry dopředu směřujících vousů.

Horní čelist je nepatrně delší než spodní. Ryby mohou vykazovat i různé změny v morfologii, ocasní ploutev může být spojená s hřbetní a řitní, velké rozdíly se můžou týkat i zubů a to nejčastěji u dospělých ryb.

Samci mají sytější zbarvení než samice a mají tmavé skvrny na zadní části hřbetní ploutve. Samicím tyto skvrny chybí. U albinotických jedinců se jako jediný rozlišovací znak bere to, že dospělá samice v třecí kondici je plnější v břišní partii a celkově větší a zavalitější.

vlevo samice, vpravo samec
(foto: Karel Vejrosta ©)

I ve volné přírodě se běžně vyskytují albinotičtí jedinci, kteří bez problémů přežívají a dále se množí. Můžeme se setkat i s jedinci, kteří na růžovo-bílém podkladu mají různě velké hnědé a černé skvrny a jejich oči jsou tmavé na rozdíl od albinotických ryb. Prodejci je označují jako grošované, strakaté nebo mramorované.

foto: © Vilém Křečan

Dýchací soustava:

Má relativně zaostalá žábra a pokud nemá přístup k hladině velmi brzy zahyne! Má pomocné (přídavné) dýchací orgány, které mu umožňují využívat atmosférický kyslík z hladiny a tak žít i ve vodách chudých na kyslík. Pomocné dýchací orgány jsou tvořeny dozadu a nahoru směřujícími rozšířeninami žaberní dutiny, do nichž ční silně rozvětvené keříčkovité (květákovité) výběžky druhého a čtvrtého žaberního oblouku.

přídatný dýchací orgán
(při vytvoření tohoto obrázku bylo vycházeno ze schéma RNDr. Miroslava Maleninského a ilustrace Ian G. Bairda)

Tyto orgány a mohutná produkce slizu na povrchu kůže ryby dovolují dokonce pohyb po souši i na delší vzdálenosti zvláště v noci během deště a bezprostředné po něm. V takovém případě se žábra pevně stáhnou a uzavřou, aby se zabránilo případnému kolapsu, způsobenému vysycháním citlivých membrán a aby se minimalizovala ztráta vody. Navíc póry začnou produkovat velké množství slizu na povrchu těla ryby. Dokud je tělo vlhké, může ryba omezenou dobu pobývat mimo vodu.

Vybavení akvária:

Velikost akvária by měla být úměrná velikosti ryb - minimálně však 1,5 m dlouhá a s venkovní filtrací. Horní část akvária musí být pevně zajištěna proti úniku ryb. Dno by mělo být pokryto jemným pískem nebo hladkým štěrkem bez ostrých částí. V akváriu je nutné mít spoustu úkrytů ať už skalek, kamenů, kořenů nebo přiměřeně velkých keramických trubek, které jsou keříčkovci velmi vyhledávané. Rostliny musí být pevně zasazené a důkladně zajištěné proti vyplavání, protože ryby při hledání potravy na dně silně "bagrují". Hladinu lze pokrýt plovoucími rostlinami, ale část musí zůstat volná, aby se ryby mohly chodit nadechovat. Osvětlení by mělo být tlumené.

Voda:

Parametry vody snášejí v širokém rozmezí. Optimální teplota je mezi 20 - 25 st. C a pH od 6 do 7,5.

Jsou neuvěřitelně přizpůsobiví a přežívají i v podmínkách, ve kterých by ostatní ryby okamžitě uhynuly. Tento druh se objevuje jak ve sladké vodě (stojaté a kalné), tak i ve vodě brakické. Jsou známy případy, kdy byl spatřen i ve vodě, která měla hodnoty salinity až do 18 ppt. Sladká voda má salinitu méně než 0,5 ppt, brakická voda je obvykle v rozmezí od 0,5 ppt do 17 ppt, při vyšších hodnotách se již hovoří o vodě mořské. Jen tak pro srovnání, hodnota salinity Černého moře je 16 ppt. Obývá bažiny, močály, mokřiny, rybníky, vodní nádrže a příkopy, zatopená rýžová pole, jezírka, tůně a slepá ramena řek. Nejčastěji se vyskytuje v hloubce asi 1 m nebo u dna. Teplotní tolerance je velmi vysoká. Přestože je to ryba z tropických oblastí tak snáší i studenou vodu. Až hodnoty pod 10 st. C se jeví pro tento druh jako smrtelné. Během studených a suchých měsíců si Clarias hrabe doupata ve březích rybníků a řek, kde zůstává až do příchodu jarních dešťů. Za těchto podmínek se udávají úmrtí ryb až při poklesu teplot pod nulu.

Potrava:

Ryba je aktivní večer a v noci. Je to nenasytný dravec, který dokáže sníst všechno, co by mohl považovat za potravu. Hlavní složku jeho stravy tvoří hmyz a jeho larvy, žížaly, škeble a korýšci, jikry a potěr ryb. Příležitostnou složkou potravy je i rostlinný materiál. Při studiích prováděných na Floridě 35% potravy tvořil hmyz, 18% ryby a 10% rostlinná složka a částečně i detrit. V přírodě Clarias zabíjí i větší dravé ryby, které ale nechává bez povšimnutí ležet a ani později je nesežere. V období sucha se stahuje velké množství jedinců do izolovaných rybníčků, kde přežívají bez potravy i po několik měsíců. Uvádí se dokonce, že vydrží i osm měsíců bez jakékoliv potravy, aniž by to na něm zanechalo nějaké následky, kromě menšího úbytku na váze.

Chování ryb:

Pokud se chcete vyhnout budoucím problémům, je nejvhodnější samostatný chov jednotlivých exemplářů. Clarias je totiž ryba agresivní ať už vůči jedincům svého druhu tak i k rybám ostatním. Je rvavá a při bitkách si často poškodí ploutve, oči a vousky a u otevřených ran hrozí nebezpečí vzniku druhotné infekce. Už chov jednoho páru může být problém, pokud si ryby nebudou navzájem sympatické. Naprosto nevhodná je kombinace 2 ryb stejného pohlaví v omezeném prostoru jednoho akvária. Z jiných ryb lze snad doporučit velké a odolné druhy cichlid ze Střední Ameriky, větší kaprovité ryby (Cyprinidae), případně ostnojazykovité ryby (Osteoglossidae).

Rozmnožování:

Tento druh na jaře a začátku léta migruje na delší vzdálenosti za účelem tření. Zaplavená plytká pole jsou v jeho domovině jedním z nejoblíbenějších rozmnožovacích míst. Lepivé jikry klade do jamek nebo mezi submersní vegetaci. Hnízdo střeží obvykle samec. Pohlavní dospělosti dosahují ryby na konci prvního roku života. Ochrana mláďat může být dlouhotrvající a velmi důsledná, byly pozorovány ryby, které vodily až 3 různě staré skupiny mláďat.

Odchov v akváriu:

Pár keříčkovců se vytřel v nádrži dlouhé 1,2 m a při teplotě kolem 26 st. C, přičemž část vody v akváriu byla každý den měněna. Jikry byly umístěny ve hnízdě na dně, které vždy hlídal jeden z rodičů. Jikry měřily v průměru 0,5 mm. Byly našedlé, vylíhly se za 24 hodin. Potěr se rozplaval během 3 dnů. (zdroj: An Atlas of Freshwater & Marine Catfishes, Burgess)

Autorem následujících záběrů tření ryb je: © Wolfgang Ros, wolfgang-ros.de.tt.

samec (grošovaný) a samice (albínka) bagrují a připravují si hnízdo

U-poloha, samec se prohne kolem samice

samice vypouští jikry

vlevo je vidět detail jiker, vpravo mládě

Nemoci:

Nemoci, časté u tohotu druhu:

Virová onemocnění

"Raptured Intestine Syndrom" - toto onemocnění se vyskytuje nejčastěji u plůdku a mladých rybek (3-5 g) a projevuje se prasknutím zadní časti střeva.
"Broken Head Disease" - dochází k poškození přídatných dýchacích orgánů u dospělých ryb, které vede k zanícení hlavy.

Obě dvě onemocnění končí smrtí ryb.
Dále byl potvrzen přenos virového onemocnění "Channel Catfish Virus" na ryby Clarias batrachus. Z preventivních důvodů je lepší nechovat sumce Clarias batrachus se severoamerickými sumci z čeledi Ictaluridae, zvláště pak ne se sumcem Ictalurus punctatus (Rafinesque, 1818).

Bakteriální infekce (Aeromonas hydrophila a Pseudomonas spp. Myxobacteria)

Hlavními vyvolávajícími faktory může být prudký pokles teploty, silné znečištěná voda nebo přítomnost jedovatých látek ve vodě. Dále to je stres, nevhodná potrava a manipulace s rybou.

Plísňová onemocnění (Saprolegnia)

Obvykle se projevují po ruční manipulaci s rybou. Velmi náchylné jsou k plísňovým onemocněním jikry a potěr keříčkovců. Protože léčba bývá často neúčinná, je v tomto případě nutná prevence - udržovaná nádrž a nestresující prostředí pro ryby.

Pár poznámek na závěr:

Při manipulaci pozor na trny prsních ploutví, můžete si o ně způsobit bolestivé zranění. Při přelovování se v síťce ryby často zachytí o paprsky ploutví a pak nezbývá nic jiného, než je opatrně ze síťky vystřihnout.

Příbuzné ryby z čeledi Clariidae jsou popsány v mém článku o Heteropneustes fossilis (v poznámkách).

K jeho rozšíření v USA došlo, když v 60-tých létech nešťastnou náhodou unikly dospělé ryby (přivezené z Thajska pro rybníkářské účely) do volné přírody. Již v roce 1967 byly zaznamenány první úlovky ryb Clarias batrachus na Floridě. Přestože se mezi nimi vyskytují i albinotičtí jedinci je převažujícím zbarvením těchto ryb tmavě hnědá a šedá, což je pravděpodobně důsledek přírodního výběru (působení predátorů). Keříčkovec je jednou z nežádoucích a velmi nebezpečných ryb, která dokáže ve velmi krátkém čase zlikvidovat celé populace původních druhů ryb. Největší nebezpečí spočívá v tom, že se v období sucha velmi rychle stává v malých zatopených nádržích dominantním druhem. Aby se zabránilo jeho škodlivému působení, staví se kolem rybníků s násadami ryb asi půl metru vysoké drátěné ploty, které ale nebývají účinné v oblastech, kde dochází k záplavám. Tam se osvědčily spíše vysoké hráze z bláta.

Je označován za potencionálního škůdce a obchod s ním je zakázán například v Německu. Ve spoustě států je chov a dovoz tohoto druhu a stejně tak i ostatních ryb z čeledi Clariiidae úplně zakázán a nebo kontrolován vládou.

Použitá literatura:

Rudolf Zukal: "Clarias angolensis", A+t, 1972, číslo 1

Jaroslav Hofmann: "Vzácní sumci v našich akváriích", A+t, 1990, číslo 8

Jaroslav Hofmann, Jindřich Novák: "Akvaristika - Jak chovat tropické ryby jinak a lépe", 1996

Wally Kahl, Burkard Kahl, Dieter Vogt: "Velký obrazový atlas - Akvarijní ryby", 1999

Jaroslav Hofmann: "Odjinud (článek o albinismu u ryb)", A+t, 2000

Martin Rose: "Neobvyklé ryby - Keříčkovci z Malawi", A+t, 2000

Internetové zdroje:

www.planetcatfish.com (Clarias batrachus)

www.scotcat.com (Clarias batrachus)